Pražská předměstí: dynamika sociálního prostředí rostoucí metropole

Specializované mapy jsou součástí širšího souboru 20 specializovaných map hodnotících sociálně prostorovou diferenciaci Prahy v historické perspektivě, které byly vytvořeny v rámci projektu č. DG20P020VV013 "Pražská předměstí: dynamika sociálního prostředí rostoucí metropole". Mapy vychází především ze statistických dat z historických populačních cenzů v letech 1843 až 2011. Hlavní pozornost je zaměřena na vývoj počtu obyvatelstva, domů a bytů od roku 1843 a následně ve všech dostupných populačních cenzech a soupisech obyvatelstva, s posledním rokem evidence 2019. Dále je cílem porovnání věkové struktury obyvatelstva od průmyslové revoluce ve třech časových řezech populačních pyramid až do roku 2019. Kombinace kartogramů a kartodiagramů je využita pro posouzení prostorových vzorců vnitřní struktury čtvrti ve třech časových řezech představující hlavní zlomové periody vývoje čtvrti. Hlavní mapa má za cíl dokumentovat vývoj domovního fondu a vývoj průběhu katastrálních hranic čtvrti od poloviny 19. století do současnosti. Specializované mapy obsahují české i anglické popisky a jsou doplněny analytickými texty v české a anglické verzi.

Editor souboru map a hlavní řešitel projektu: Doc. RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D.

Autoři a autorky map a textů: Doc. RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D., Mgr. Nina Dvořáková, Ph.D, Mgr., Adam Klsák, RNDr. Jana Jíchová, Ph.D., RNDr. Jiří Nemeškal, RNDr. Ivana Křížková, Ph.D., Mgr. Zuzana Kopecká, RNDr. Petra Špačková, Ph.D.

Grafické a kartografické zpracování: Mgr. Bohumil Ptáček, Mgr. Adam Klsák, RNDr. Jiří Nemeškal


Historický vývoj obyvatelstva Prahy a jejích předměstí v 19. století - růst nejstarších předměstí

První zmínky o osídlení v oblasti Smíchova pocházejí ze 13. – 14. století, o původu názvu čtvrti existují jen dohady a ani jeho význam není zcela objasněn. Dnes se jedná o největší území a nejlidnatější čtvrť v rámci městské části Praha 5. Oblast Smíchova byla původně krajinou venkovského charakteru s řadou vinic, zahradami a sady, jejímž de facto jediným průmyslem bylo několik cihelen. Příchod průmyslové revoluce v první polovině 19. století ovšem změnil ráz Smíchova k nepoznání. Zajímavostí je, že za pražské předměstí byl považován již delší dobu před tím, než se v roce 1903 stal městem, a později společně s řadou dalších dnešních čtvrtí dnešního vnitřního města v roce 1922 součástí Velké Prahy.

KLSÁK, A., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J. (2020): Smíchov: křižovatka moderní pražské historie. Specializovaná mapa č. 1. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 1_smichov_ang_-_ak.pdf
Autoři: Klsák Adam, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Území za Poříčskou branou sloužilo v novověké historii střídavě jako vojenské cvičiště, rekreační zázemí Pražanů nebo k intenzivní zemědělské výrobě. Podobně jako pro další tehdejší pražská předměstí byla zvažovaná výstavba ovlivněna existencí tzv. demoličního reverzu, který všichni uživatelé území museli podepsat a v případě válečných událostí na vlastní náklady všechny stavby zbourat. K tomu došlo například v roce 1639, kdy před plánovaným švédským útokem na Prahu bylo zbouráno 34 domů, kostelík, průmyslové manufaktury i zemědělská stavení.

OUŘEDNÍČEK, M., PTÁČEK, B., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Karlín – první plánovitě založené předměstí a proměny jeho sociálního prostředí. Specializovaná mapa č. 2. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 2_karlin_ang_-_mo.pdf
Autoři: Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Politická obec Vinohrady byla založena roku 1849, zahrnovala dnes již rozdělené Vinohrady a Žižkov a vznikla spojením 68 samot a usedlostí Viničních hor se 169 obyvateli. Zákaz stavět domy ve vzdálenosti do 600 sáhů od hradeb platný do roku 1875 způsobil, že se na území Vinohrad dlouhodobě nalézaly především pole a rozsáhlé zahrady s venkovskými usedlostmi a letohrádky. Nejbližší souvislá zástavba se nacházela až na území osady Wolšany. První významnější stavební rozmach na území Vinohrad přišel s rozhodnutím o bourání pražských hradeb. V 70. letech 19. století navazuje vinohradská zástavba již na Nové Město a Vinohrady se stávají samostatným městem. Na konci 19. století patřily Vinohrady s 35 000 obyvateli mezi největší česká města. Samostatnou obcí zůstaly Královské Vinohrady až do vzniku Velké Prahy, od roku 1922 pak tvořily XII. pražský městský obvod.

DVOŘÁKOVÁ, N., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Vinohrady – od vinic k atraktivní vnitroměstské čtvrti. Specializovaná mapa č. 3. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 3_vinohrady_ang_-_nd.pdf
Autoři: Dvořáková Nina, Ouředníček Martin
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Pojmenování současné čtvrti pochází až z roku 1875, kdy se rozdělila původní katastrální obec Královské Vinohrady na dvě části, Královské Vinohrady a právě Žižkov. Předtím na území současného Žižkova stejnojmenná obec ani osada neexistovaly, byly zde nejprve vinice, posléze menší usedlosti. Změna nastala s druhou polovinou 19. století, kdy se zde začalo masivně stavět. Přispělo k tomu i bourání pražských hradeb, rozvoj železnice a průmyslu – a to i v sousedních čtvrtích. Významnou osobností této doby byl Karel Hartig, stavitel, obchodník a pozdější první starosta Žižkova, který se zasadil o první parcelace. Roku 1881 byl Žižkov povýšen na město. Na konci 19. století Žižkov zaznamenává technický rozvoj, byla zavedena koňka, postavena elektrárna a do provozu bylo uvedeno elektrické osvětlení. Ve 20. století rozvoj pokračuje, v roce 1922 se Žižkov stává součástí Velké Prahy. Současný Žižkov představuje stěžejní území městské části Praha 3, ale částečně zasahuje i do městské části Praha 8 a Praha 10.

JÍCHOVÁ, J., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Žižkov – nejen dělnická čtvrť. Specializovaná mapa č. 4. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 4_zizkov_ang_-_jj.pdf
Autoři: Jíchová Jana, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Historický vývoj obyvatelstva Prahy a jejích předměstí v první polovině 20. století - rezidenční a průmyslová předměstí

Na území dnešního katastrálního území Nuslí se ve středověku nacházely tři samostatné osady: Dolní Nusle (v údolí Botiče), Horní Nusle (na svahu mezi Botičem a planinou Vyšehradu) a Krušina (kolem kostela sv. Pankráce, podle něhož získala okolní část města své pozdější jméno). V historických pramenech se objevují zmínky o dnešních Nuslích již od 11. století, kdy došlo k darování pozemků v Dolních Nuslích vyšehradské kapitule Vratislavem I. Středověké a pozdně novověké Nusle jsou popisovány jako malebný kraj s vinicemi přezdívaný „Údolí viničné“. Byly oblíbeným výletním místem Pražanů, které venkovský charakter Nuslí lákal pobytem v přírodě, ale i dobrou vybaveností hostinci se zahradami. Situace se výrazně změnila na konci 60. let 19. století, kdy se v Praze přestalo dostávat místa pro přistěhovalé obyvatelstvo a blízké Nusle se pro ně staly vyhledávaným cílem. Díky výraznému přírůstku obyvatelstva se Nusle brzy staly jednou z největších obcí v Čechách. Na sklonku 19. století byly povýšeny na město a došlo k jejich výraznému rozvoji díky budování škol, komunikací, zřízení vodovodu a kanalizace apod.

KŘÍŽKOVÁ, I., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Nusle – od vinic k mrakodrapům. Specializovaná mapa č. 5. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 5_nusle_ang_-_ik.pdf
Autoři: Křížková Ivana, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

První zmínka o Dejvicích pochází již z roku 1088, kdy jsou evidovány jako majetek vyšehradské kapituly. Dnešní Dejvice jsou nejen srdcem městské části Praha 6, ale také svébytným centrem celopražského významu. Jsou sídlem řady veřejných institucí – vysokých škol, ministerstev, zastupitelských úřadů i armádního velení. Součástí Velké Prahy se Dejvice společně s řadou dalších obcí staly v roce 1922, a právě od té doby můžeme datovat zlatou éru jejich rozvoje.

KLSÁK, A., ŠPAČKOVÁ, P., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J. (2020): Dejvice – výkladní skříň první republiky. Specializovaná mapa č. 6. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 6_dejvice_ang_-_ak.pdf
Autoři: Klsák Adam, Špačková Petra, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Katastrální území Záběhlic představuje do značné míry heterogenní část Prahy, které se rozvíjelo skokově v několika historických etapách a je i v současné době rozděleno do čitelných urbanistických celků. Dobře zde lze doložit charakteristické prvky historického suburbánního rozvoje a rychlé urbanizace v meziválečném období zejména v kontextu tehdejších konceptů zahradních měst. Dvě svébytná zahradní města na území meziválečných Záběhlic jsou jedním z příkladů cíleného rozvoje na periferii mladého hlavního města s širokou mediální podporou nově budovaných projektů. Hranice katastrálního území byly zejména v průběhu 20. století dosti proměnlivé v důsledku postupně realizované nové výstavby. Záběhlice tak území různě získávaly i ztrácely – nejprve po dostavbě Spořilova získaly zastavěné území rodinných domů z katastru Michle v oblasti Dolních Roztyl, následně však po válce odevzdávají na severu část území Strašnicím a na jihu Horní Roztyly přináleží od roku 1987 Chodovu.

OUŘEDNÍČEK, M., PTÁČEK, B., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Záběhlice – rozvoj zahradních měst i sídlišť. Specializovaná mapa č. 7. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 7_zabehlice_ang_-_mo.pdf
Autoři: Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Braník patří mezi čtvrti připojené ku Praze v roce 1922. Dlouhou dobu byl jako většina jižních částí Prahy od historického centra oddělen Vyšehradskou skálou, v jejímž nitru byl proražen tunel až na počátku 20. století. Do té doby byl Braník s Prahou spojen především říční dopravou. Území Braníka bylo dlouhodobě spjato se zelinářstvím, výhodná poloha v blízkosti Vltavy a úrodná půda dodávaly starému venkovskému jádru převážně zemědělský ráz. Mimo zemědělství se na území Braníka dařilo také těžbě vápence a výrobě vápna. Pozůstatkem po ukončení těžby je výrazná přírodní dominanta nesoucí název Branické skály. Zajímavostí je, že v období druhé světové války byla nacisty uvnitř skály zbudována podzemní továrna na výrobu elektronek.

DVOŘÁKOVÁ, N., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Braník – od zemědělské vsi k pražské rezidenční čtvrti. Specializovaná mapa č. 8. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 8_branik_ang.pdf
Autoři: Dvořáková Nina, Ouředníček Martin
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Současné území Břevnova prošlo vývojem od sídla venkovského charakteru přes příměstskou obec, v roce 1907 povýšenou na město, až po součást hlavního města Prahy (od roku 1922). Jedná se o jednu z nejstarších pražských čtvrtí, první zmínka pochází z roku 933 v souvislosti se založením benediktinského kláštera. Na území současného Břevnova se původně nacházely tři venkovské obce: Velký Břevnov (s břevnovským klášterem), Malý Břevnov a Tejnka, a řada viničních usedlostí. V severní části Břevnov sousedí s oborou Hvězda (původní les) ležící v Liboci. Ve východní části se nachází území Strahova, historické území „Na Skalách“, severní hranice je lemována územím Petřin.

KOPECKÁ, Z., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., NEMEŠKAL, J., KLSÁK, A. (2020): Břevnov – přerod zemědělské periferie na město. Specializovaná mapa č. 9. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 9_brevnov_ang_-_zk.pdf
Autoři: Kopecká Zuzana, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam

Katastrální území Krče zaujme pestrou mozaikou pražské zástavby. Nejstarší zástavba je lokalizována do oblasti při Kunratickém potoce a tvoří zbytky původních vesnic Horní a Dolní Krče. Jednalo se o klasické vesnické zázemí Prahy s několika sty obyvateli. Až do roku 1922, tedy roku připojení k Velké Praze, však obě části dělil rozdílný soudní okres. Zatímco Horní Krč spadala pod okres Královské Vinohrady, Dolní Krč patřila k okresu Nuselskému. Kromě těchto dvou kompaktních sídel se na dnešním katastru Krče nacházely vsi Nové Dvory a Jalové Dvory, usedlosti Ryšánka a Habrovka, ale i třeba dodnes stojící zájezdní hostinec U Labutě ležící při staré Vídeňské cestě. Významným impulzem pro rozvoj Dolní Krče bylo otevření pivovaru v 1. polovině 18. století. Oblast bývalé Dolní Krče představuje lokalitu, která prošla největší změnou během 20. století. Při výstavbě Jižní spojky v roce 1985 byla téměř celá obec s výjimkou domů táhnoucích se po svahu směrem k Ryšánce zdemolována a původní reliéf centra obce byl přeměněn.

NEMEŠKAL, J., PTÁČEK, B., OUŘEDNÍČEK, M., DVOŘÁKOVÁ, N., KLSÁK, A. (2020): Krč - Dvě sídla v minulosti, mnoho tváří v současnosti. Specializovaná mapa č. 10. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Urbánní a regionální laboratoř, Praha.

Přílohy ke stažení: PDF icon 10_krc_ang_-_jn.pdf
Autoři: Nemeškal Jiří, Ouředníček Martin, Dvořáková Nina
Kartografické zpracování: Ptáček Bohumil, Nemeškal Jiří, Klsák Adam